Vyberte stránku
Lake Louise

Lake Louise

Lake Louise

Zasněžené lesy kolem jezera Lake Louise. Mnohdy to jediné, na co jsme měli výhledy. Velikáni zdejších kopců nám zůstali skryti pod rouškou silného sněžení. I tohle pochmurné počasí ale k horám patří. Kdo jen trochu chce, tak i v tomto najde zalíbení. Ovšem díky Googlu se můžete pokochat jezerem a kopci nad ním zde.

Jako jedni z prvních a původních obyvatel zde byli Indiáni. Jejich název „Jezero malých ryb“ vydrželo až do příchodu prvních Evropanů. Ti jezeru dali zprvu název „Smaragdové jezero“ . Později dostalo jméno po princezně Louise Caroline Albertě.

Bow Lake – Kanada

Bow Lake – Kanada

Bow Lake – Kanada

Kanadské jezero Bow leží na stejnojmenné řece Bow ve Skalistých horách – Rockies, v národním parku Banff. Nad jezerem se tyčí několik velikánů. Nejblíže stojí kopec North Crowfoot Mountain s výškou 2663 metrů. Tento severní vrchol je součástí většího hřebene s nejvyšším bodem Crowfoot Mountain 3050 metrů.

Přes letní měsíce, kdy jej nepokrývá led a sníh, má jezero tyrkysově modrou barvu díky ledovcovému původu. Jako mnoho jiných kanadských jezer i toto slouží nejen turistům ke kochání se místní krásou, ale i k rekreačním účelům. Paddleboardisty na hladině potkáte i v těchto chladných dnech.

Na webu PeakVisitor si z pohodlí domova můžete prohlédnout okolní kopce a skalnaté štíty. Tato terénní mapa, doprovázená popisky, označuje vrcholy a jejich nadmořskou výšku. Třeba zjistíte informaci, že nejvyšší vrchol z masivu Crowfoot Mountain, na který koukáte v kalendáři, je schován mezi skalisky. Nijak nevyčnívá, naopak je nenápadný i přes svoji výšku 3050 metrů. Schovává se za menším vrcholem Crowfoot Mountain North, který je o téměř 400 metrů nižší.

Ohromnost a sílu zdejších hor umocňují mraky a nebesa. Do nich kámen pokradmu prorůstá. Pod tím vším se rozléhají husté kanadské lesy, šumící svým tajuplným životem. Občas se vše zahalí bílou a občas na vás vykoukne skála, les. Je jen na vás, zda hledíte vzhůru, či přímo do korun stromů. 

Fjallsárlón – Island

Fjallsárlón – Island

Fjallsárlón – Island

Ti z vás co si koupili můj kalendář 2020 znají úvodní fotografii s kusy ledu, kopci a kameny v popředí.

Fjallsárlón je menší bráška nedalekého a známějšího islandského ledovcového jezera Jökullsárlón. V obou případech se jedná o jezero, do něhož vtéká ledovec, který následně taje. Tím vznikají obří plovoucí kry na hladině vody. V tomto případě nese ledovec jméno Fjallsjökull. Ten je součástí horského masivu a aktivní sopky Öræfajökull. 

Račí údolí v podzimním čase

Račí údolí v podzimním čase

Račí údolí v podzimním čase

Nastal čas, kdy našim končinám začíná vládnout pán podzim. Z nabarvených lesů se stávají omalovánky zdobící krajinu. Mlhy a deště přichází častěji. Konvici s čajem začíná sezóna a my setrváváme s teplým hrnkem za oknem kochajíce se tou krásou. Ti otrlí, možná ti blázni, co se vydají ven, aby si užili toto divadélko, mi snad dají za pravdu. Jedná se o ničím nenahraditelnou atmosféru lesů a kopců. My se vydali do končin Rychlebských hor. Do krajů kdysi opuštěných, které dnes znovu ožívají díky touze a nadšení lidí. 

Do kouta v okolí Javorníku ve Slezsku se můžete vydat autem, ale i po železnici. Některé kolejové tratě najdete zarostlé, nikoli však opuštěné. Činorodost a tvořivost lidí navracejí dávno nefunkčním místům nové hodnoty a lákají další takové jako jsem já. Nádraží ve Vidnavě se tak stalo galerií pod širým nebem. Nevybírá se žádné vstupné a neexistují otevírací hodiny. 

Čekám výhledy z kopců – uvidím si pouze na špičku nosu. Stačí ale počkat pár chvil, někdy pět minut, někdy hodinu, až mlha ustoupí a ukáže, co se za ní skrývá. Nejednou jsem se takto podzimem napálil, nevydržel čekat a utekl dřív, než vítr odvanul mlhu dál.

Vlevo fotka když jsme přišli na místo.

Vpravo o pár minut později.

Nepřekonatelné výhledy. Aneb když se těšíte na pohled do údolí a místo toho koukáte do mlíka. Na tomhle místě jsem byl před lety a zažil jsem totéž. Mlhu. Déšť. Zimu. Jako kdyby tady na tomhle místě nepanovalo jiné počasí. Nebo jsem si to vybral záměrně a jel sem ve stejném počasí? Nebo mi není přáno? Rozhodně ničeho nelituji. I pohledy do nikam mají své kouzlo. A mlha dokáže mít svůj veliký charakter. 

Procházku lesem jsme ukončili u dřevěného stavení zapuštěného do lesů pod vysoké staré borovice. U staré secesní Tančírny, kdysi postavené mezi zákruty říčky na malý palouček. Toto dechberoucí dřevěné stavení jsme před lety obdivovali s kamarádem Petrem. Tenkrát jsme se sem vypravili po stopách aplikace doprovázející film Alois Nebel. Aplikace nás sem zavedla a nám padla údivem brada až k zemi. Říkal jsem si, že je to jedno z nejromantičtějších míst a zároveň nejkrásnější urbex. Ano urbex. Tančírna byla zničená a opuštěná. Nikdo o ni neměl zájem. Bohudík se jí ujalo město Bernartice a vše dalo do pořádku. Opravili střechu, schody, ochoz, vitrážová skla, podlahu, strop, vyřezávané stěny, zkrátka vše. Tančírna díky Bernarticím může znovu žít. Slouží mnoha kulturním účelům, ale hlavně k tancovačkám a veselkám. Jednu takovou jsme měli možnost potkat – svatbu v lesích, svatbu v dešti v Tančírně, pro někoho splněný sen. Rozhodně doporučuji navštívit web s programem, třeba si najdete tu svoji akci v Tančírně. Já jsem rád, že jsem to tu mohl po letech navštívit. Zcela jistě se sem ještě vrátím. 

Tančírna v roce 2013.

Tančírna v roce 2019.

Těší mě, že jsi došel/a až sem. Pokud tě cokoliv zajímá, tak mi napiš. Nebo zkrátka sedni na vlak a vyraz do opuštěných Rychlebských hor. Třeba se tam potkáme…
Pro zorientování přikládám mapku. 

Národní park  Podyjí a Hardegg

Národní park Podyjí a Hardegg

Národní park Podyjí a Hardegg

Rovnou za nosem

Přišlo jaro!

A mě zlákala touha po výletu. Kam? Kam? Kam? Častá otázka, když mě chytne toulavá. Napadlo mě Znojemsko. Proto jsem přišel s dotazem za Liborem, hned mi poradil procházkovou cestu na Hardegg.

Jeho rychlé shrnutí cesty podle něj větší náročnosti mně jaksi nesedělo s prozkoumáním mapy. Zmiňované prudké kopce a velkou náročnost jsem v tom nenašel. Spíš jen procházku lesem a nenáročný výlet.

Pohodová cesta lesy Národního parku Podyjí naše nohy vedla kolem zbytků železné opony až k vyhlídkovému místu na nejmenší městečko v Rakousku. Pojmenované je po hradu Hardegg. Jeho název ukrývá vše, co je možné v okolní krajině spatřit. Slova hard = les, egg = skála, či kámen. V přeneseném smyslu “pevný dům v lese”.

Už jen seběhnout s kopce přes řeku Dyji. Vychutnat si atmosféru historického městečka, kde je bohužel mimo sezónu vše, i hrad, zavřené.

Zpět do lesů a divočiny národního parku, do kopců a skal užívat jaro v jeho surových začátcích. Kdy se střídá přeháňkové počasí a slunečno, které dává tušit jaro.

Když poběžíte rychle jako my, stihnete i podvečerní Znojmo. Jeho úchvatné výhledy. A možná i kafe a zákusek.

Pro inspiraci na malý výlet, s rodinou, nebo se psem, přikládám mapu naší trasy.