Sono si nadělilo k narozeninám Glena Hansarda
Sono si nadělilo k narozeninám Glena Hansarda
…ten přivezl něhu i drsnost, která léčí
V krátkém čase a silném tvůrčím období se Glen Hansard vrátil začátkem května do našeho brněnského hudebního planetária – klubu Sono, které právě slaví své 5. narozeniny. Pověstná akustika a nazvučení tohoto podniku zaručovaly nerušnou cestu k slibnému hudebnímu zážitku. Hansard s sebou přivezl své čerstvé album This Wild Willing (k poslechu na Spotify), a přitom to předposlední, Between Two Shores (Spotify), vydal teprve minulý rok.
Kromě prozatím chladného a deštivého května Glenovi předskakovalo duo Joe Quartz (k poslechu na Spotify), dynamická kombinace šansonu a elektropopu z Francie. Samotný Glen vzal na turné opět početnou kapelu, nicméně všech deset muzikantů se na podiu elegantně ukrylo pod červená stínidla retro lamp a Hansard vplul do večera baladou Fool’s Game z nejnovějšího alba. Jemné instrumentální tempo venkovského potoka uprostřed vybuchlo jako oslnivý granát a zase se uklidnilo s perským poetickým recitálem v podání Aida Shahghasemi. Takovou překotnou proměnu atmosféry v rámci jedné písně zažili fanoušci ještě třeba u další novinky I’ll Be You, Be Me – Glenův křehký šepot najednou vygraduje tak, až jsem se bál, že to kytara nepřežije. Jako by svou hudební energií sázel stromy a vzápětí ten les kácel. Jeho schopnosti citlivě oscilovat mezi klidně se vlnící trávou a řvoucím příbojem se vyrovná málokdo.
Více než důstojně Glena během hudebního večera doprovázeli výtečně zvolení muzikanti. Mezi instrumentálními ochutnávkami smyčců, klavíru nebo kontrabasu stojí jistě za zmínku 12strunná akustická kytara v rukou španělského virtuosa Javiera Mase, například v Race To The Bottom nebo jeho mocné sólo v Didn’t He Ramble, když mu Glen prostě vrazil do klína svou elektriku.
Intimnější momenty přicházely třeba s McCormack’s Wall, kterou Hansard odehrál sám pouze na klavír. Ovšem nejnaléhavějšího projevu celého večera dosáhl v písní Grace Beneath the Pines. Tuto tklivou hudební výpověď vléval do prostoru sálu bez mikrofonu, v kleče na okraji pódia – tehdy snad přestaly i hodiny tikat, a když jsme u toho patosu, přiznávám se – je to poprvé, co jsem měl na koncertu, jak se říká na krajíčku.
Tříhodinový koncert Glena Hansarda představil především jeho novější tvorbu, která ovšem vyrůstá z těch starých dobrých kořenů. Vrozená vlídnost tohoto irského písničkáře dokázala po pár písních rozpustit bariéru mezi publikem a jevištěm, a to když takhle Gelonovi občas někdo donesl pivo, poslal láhev pálenky nebo muzikant povídal o svých vzpomínkách na Brno a zdravil z pódia staré známé. A právě tím si troufám tvrdit, že byly a zůstanou vystoupení Glena Hansarda v Brně jedinečné.
Koncert Priessnitz v brněnském Sono Centru
Koncert Priessnitz v brněnském Sono Centru
Je čtvrtek 1. prosince, jedna hodina v noci. V Brně právě napadl centimetr sněhu a stále sněží. Jako by počasí tušilo, co k večeru nastane. Do brněnského Sona přijede vystoupit se svým podzimně-vánočním turné, z ranních mlhou zahalených jesenických roklin a kopců, kapela Priessnitz.
Jaké jiné období pro vystoupení této kapely zvolit, než mezidobí podzimu a zimy, které nejvíce dokresluje třeskutý jesenický život. Právě tohle anglické počasí je pro Jeseníky příznačné a ve velké míře je cítit i ve tvorbě téhle hudební skupiny.
Den nám v Brně proběhl jako každý jiný, sníh mezitím stihl roztát, ovšem k večeru přichází přízemní mrazíky. Že by z Jeseníků?
Opojná touha cítit mrazení v zádech, dýchat zvuk kytary a nechat se unášet autentickými texty Jaromíra Švejdíka chce celá zaplněná večerní hala Sono Centra.
Začátek a první polovina koncertu se nese v duchu starší tvorby, aby později mohla zaznít otázka publiku, zda jsou všichni nyní “Beztíže”. Jde totiž o turné k jejich stejnojmennému albu (Beztíže), vydanému po desetileté pauze od poslední studiové nahrávky Stereo. O nové desce kapela tvrdí, že je jejich poslední, avšak nebrání se možnosti změny do budoucna. Je možné, že shoda nečekaných okolností zapříčiní změny plánu, tak jako natáčení filmu Alois Nebel, ke kterému kapela propůjčila svoji osobitou hudbu. Následující koncertní turné k filmu připomnělo kapele po letech nakažlivost zaplněných sálů, a tak se rozhodla dát do kupy tohle album, které údajně vznikalo zcela bez tíže.
Při zahřívání obecenstva tancem a opojnými nápoji napomůže ještě jedna starší skladba s názvem „Jaro“. Jakoby z přicházející zimy a zasněžených Jeseníku sestoupilo jaro sem za námi, na jih, uzavřelo se v kopuli nad hlavami posluchačů a jen tak nás všechny hřálo u srdce. Rozehřátý živý brněnský dav se nechce vzdát kapely jen tak a Priessnitz zahrají ještě dva přídavky, než se definitivně s díky rozloučí.
Zajít si poslechnout osobitou hudbu s atmosférou podzimních hor můžete ještě tento rok na jejich vánočním turné, ovšem pozor na lístky, mnohdy jsou již vyprodané. Jestli Beztíže bude poslední album kapely Priessnitz ukáže až čas.
Psáno pro radio-r.cz
