Vyberte stránku

Vydal jsem se fotit hvězdy

Rovnou za nosem

Na internetu na mě na vyskočilo, že by v noci měl být pozorovatelný meteorický roj Geminidy. Kouknul jsem z okna, jasno. Super, pomyslel jsme si.

Celej den se mi honily myšlenky hlavou a chtěl jsem toho nějak využít. Spřádal jsem plán na nějakou fotku. Vymyslel jsem si cestu na nejbližší kopec, na Výhon. Vím, není žádnej závratnej kopec, ale lepší než nic. A krom toho je z něj vidět krásně svítící Brno, což mi sice bude kazit výhled na hvězdy, ale mohla by to být kompozičně zajímavá fotka, noční město, já a jen pár hvězd ztrácejících se nad světelným smogem.

Večer, po cestě domů, jsem se kochal nádherně jasnou oblohou a zářícími hvězdami. Doma jsem nabalil foto krámy do batohu, přibalil čokoládu a čaj a vyrazil. Jen jsem vyšel ven, hned mě to praštilo do očí! Obří mrak se povaloval na obloze a zakrýval všechno, co ještě před malou chvílí zářilo na noční obloze. Žádná hvězda, jen mrak. Ale foukal vítr a moje pohádková naivita si v hlavě smolila představu rozfoukání oblačnosti a alespoň částečnou viditelnost. A tak jsem to nevzdal a vyrazil na onen kopec.

Samozřejmě na kopci byla situace stejná, plus velký vítr, zima a mráz. Cvakl jsem jednu fotku, vše zabalil a vydal se zpět. Po cestě jsem ještě potkal kamaráda potácejícího se z vinného sklepa, však víte Jižní Morava, ale to je zas jiný příběh.

Tohle není to žádné neštěstí. Naopak, klidně bych si to zopakoval. Lepší krátký výlet na kopec, než se válet doma u televize. K těmhle fotografiím to hold už patří a počasí je tu pánem.

Rovnou za nosem