Vyberte stránku

První sníh na Jižní Moravě

Rovnou za nosem

Budík zvoní, je půl páté ráno, vstávám a jdu si udělat do termosky čas. Předpověď předešlé dny hlásila sněžení a při pohledu z okna to sedí. Sněží! Netušil jsem, že bude sněžit i u nás doma, tady je sníh zcela výjimečně. V plánu je Pálava a tam sníh bude, musí být, zcela jistě!
Počítám s maximálně pár centimetrovým popraškem, proto si beru jen nízké tenisky. Po cestě ale začínám tušit, že to bude přece jen zajímavější. Husté sněžení komplikuje ranní jízdu a po pomalé jízdě zasněženými silnicemi dorážím na malé parkoviště v lese, nasazuji batoh a peláším s radostí nahoru do kopců.

Nejprve jdu naprosto panenským sněhem a po chvíli nacházím stopy, asi nějakej další blázen. Les je jako z pohádky, všude bílo, vůbec si nepřipadám jako na Jižní Moravě, kdybych nemíjel cestou zasněžené vinohrady, tak bych řekl, že jsem v horách. Tady u nás na jihu jsou takový podmínky spíš jen raritou. A tak si šlapu cestu výš a výš.

Nečekejte unikátní fotky za skvělých světelných podmínek. Je zataženo, není nic vidět, jen bílo, snad spíš šedo. Husté sněžení, vrstva sněhu větší se stoupající výškou. Při pohledu na mé nohy mi hlavou běží, jak moc jsem tohle podcenil. V botech sníh a tenisky po zasněžených vápencových skalách pěkně kloužou. Když mi ujede noha a já padám k zemi, s jednou rukou v kapse, protože jsem si nevzal rukavice, v druhé ruce foťák, myšlenky mi běží hlavou a okamžik se prodlužuje. Přede mnou, spíš pode mnou, vidím odhalený kus kamene. K do z koho? Koleno, foťák, kámen. Foťák končí v měkkým sněhu a moje koleno na kameni, nadávám a chvíli nemůžu vstát, mám sníh všude. Podobný pády jsem měl ještě dva, z toho jeden po hliněné cestě, pěkně jsem se sklouzl až do blátivé cesty pod sněhovou přikrývkou. A tak si na zadku vychutnávám podhledy vzhůru, do stromů, na struktury zasněžených větviček. 

Kolem desáté dopoledne sedám zpět do auta. Mokrej, promrzlej, od bláta, s bolavým kolenem a v novým batohu rozlitej čerstvě nakrájenej ananas, pač těmi pády se mi zřejmě otevřela krabička a její obsah skončil rozlitej po batohu. Ale přes to přese všechno jsem šťastnej.
Nevím čím to, možná tou výjimečností sněhové pokrývky u nás.
Možná a nebo právě proto miluju sníh.